Náš bodrý brach a výtečný společník. Jeho vtipy dokázaly okouzlit dámy na celém světě. Jeho největší vadou je, že se nikdy nenaučil správně vyslovovat svoje jméno. Mělo znít z jeho úst s krásně plechovým er: Montrrrresorrr. Původně měl totiž být papouškem, nicméně v obchodě se zvířaty jsme papouška potřebných kvalit nesehnali. Členem klubu se tedy stal Malý král - králík, jak zní překlad jeho latinského jména. Vycvičit jsme jej však k úplné dokonalosti nedokázali, i přes úpornou snahu, kterou mu věnovalo sedmnáct mezinárodně uznávaných cvičitelů a logopedů.

Jména Montresor se mu dostalo na základě povídky A Cask Of Amontillado od Edgara Allana Poea. Následující pasáž je finálem celého tohoto opusu:

"...is it not getting late? Will not they be awaiting us at the palazzo, the Lady Fortunato and the rest? Let us be gone."  "Yes," I said "let us be gone."  "For the love of God, Montresor!"  "Yes," I said, "for the love of God!" But to these words I hearkened in vain for a reply. I grew impatient. I called aloud -  "Fortunato!" No answer. I called again -  "Fortunato!" No answer still. I thrust a torch through the remaining aperture and let it fall within. There came forth in return only a jingling of the bells. My heart grew sick - on account of the dampness of the catacombs. I hastened to make an end of my labour. I forced the last stone into its position; I plastered it up. Against the new masonry I reerected the old rampart of bones. For the half of a century no mortal has disturbed them. In pace requiescat!

montresor@martini.li